1. Osobnost junáckého vůdce, jeho růst, sebevýchova a působení příkladem.
2. Nejjednodušší výklad zákona a připomínky k dennímu životu.
3. Hry na zákon, udržování zákona ve vědomí.
4. Působení na cit symbolikou.
5. Proslovy, rozšiřování povědomí o mravních normách.
6. Diskuse.
7. Soustřeďování chlapců.
7) Soustřeďování chlapců, roverské vigilie. Soustřeďování chlapců na zákon, na mravní normy je nejvyšší cíl, ke kterému se nedojde vždy a u každého. Znamená dovršení cesty do anomie (stavu bez zákonů) přes heteronomii (přijímaní vlády druhého) k autonomii. Dovršení cesty od bezzákonosti nováčka, který ještě nepoznal zákon, přes úsilí chlapce, který se snaží řídit zákonem a příkladem vedoucího, k roverovi, který sám hledá vyspělým rozumem správné způsoby jednání.
Příprava k nejvyšším metám mravního uvědomění je skautskou prací, radostnou námahou, pravidelnými denními cviky, denními dobrými skutky, vytrvalostí, houžavnatostí, soustředěním, pamětí a vůlí, vlastnostmi a schopnostmi vycvičenými skautskými hrami.
I pak je třeba několik pokusů, při kterých se jednotlivci, nebo dvojice chlapců soustřeďují na téma, které si určí. Nejlepší příležtost je při hlídkách, nočních virgiliích. Je to výslovně pro starší junáky, rovery. určí si některou hodnotu, třeba pravdu, připraví si materiál: citáty, úvahy, příběhy a snaží se téma rozumovými úvahami i představami, modely správných postojů ovládnout. Jsou-li dva, snáze si pomáhají v soustředění.
Uvedených sedm odstavců jsou prostorem, ve kterém lze následující knížku využít. V jednotlivých kapitolách najdete výklad zákona, hesla, věty z hymny, i testy, pokřiky, které si složili sami chlapci. Mezi pokřiky, citáty a výkladem je veliký rozdíl. Jedny odpovídají věkové úrovni mladého hclapce, jiné staršího, další jsou opět určeny pouze pro vedoucí.
Nezdržím se, abych ještě nepřipomněl životní heslo J. A. Komenského: Omnia sponte fluant, absit violentia rebus. Nechť vše plyne dobrovolně, ať je jednání prosto násilí. Mravní výchova musí být především nenásilná, nesmí zabíhat do extrému, spíš spoléhat na čas a opětovné působení (viz denní dobrý skutek) maličkostí, než se vésti po touze rychlých výsledků.
Touha, – chuť musí předcházet stravu, má-li být využita.