Historie

„Seděli jsme na trávníku pod břízami. V korunách si pohrával větřík s lístky a na řece hučel splav. Každý z nás v duchu skládal slib, že nikdy nezradí, že půjde s ostatními za vytčeným cílem. Rozcházeli jsme se budujíce každý plány do nového života junáckého.“ 

kronika 15. oddílu, zapsal kronikář Michal Mácha – Bob

„Tábor byl položen na pravém břehu řeky Malše, asi jeden kilometr pod soutokem Malše s říčkou Černou. Kousek pod táborem vedla přes mělkou řeku dřevěná, úzká lávka pro pěší z Pořešínce do Přísečné. Tábor dostal název “Pořešín 815” i když obec a zřícenina hradu Pořešín byly od tábora vzdáleny více jak 1 kilometr po proudu řeky.

Táboru vládli rukou společnou a nerozdílnou vůdcové Makýz a Felix. Členové obou oddílů “Osmičky” a “Patnáctky” spolu dravě soupeřili a navázali i dobré vztahy. Téměř hrdinským činem byl pochod skautů z nádraží Kaplice s československou vlajkou v čele. Pochodovalo se územím do května 1945 zabraným Němci pro Velkoněmeckou říši. Okolí bylo plné prchajících německých vojáků všeho druhu.“

„Po čtrnácti dnech přibyla mezi osadníky ještě skupina 25 Francouzů … skauti z Francie se dost neuctivě podivovali našim stanům s podsadami. Zdálo se jim to všechno moc „humpolácké“, bývalé německé celty byly těžké a silné. Nám se naopak moc nelíbila tenká, až slabá látka jejich áček. Prvé pořádné zvíkovské bouřce padl za oběť celý tábor Francouzů a jeho obvytelé se rádi poschovávali v našich „humpoláckých“ obydlích.“

„Zájezd 15. oddílu do Francie lze rozdělit na čtyři etapy. Nejprve nás přivítali naši známí skauti z tábora ve Zvíkově doma v Condomu. Nejhezčí bylo přivítací heslo napsané na velkém plátně a natažené přes celou ulici. Bylo psáno česky – „Vítati koho na Junák český!“.
…
Druhá část našeho pobytu byla u moře. Tábořili jsme pod stany v oblasti Capbreton – Hossegor.
…
Třetí část přinesla opět mnoho nového. Byli jsme na Jamboree mondial de la paix v Moisson. Tábořili tam snad všichni skauti světa.
…
Čtvrtá etapa našeho pobytu proběhla v samotné Paříži. Ubytováni jsme byli v bývalé tržnici, která byla upravena jako noclehárna pro skauty cestující na Jamboree.“

O jamboree a českobudějovických skautech vyšel také v roce 2015 v Českobudějovickém deníku rozhovor s Františkem Novotným.

Organizace Junák je začleněna do Svazu československé mládeže a roku 1950 rozpuštěna. Řada činovníků je obětí politických procesů a stráví roky v komunistických žalářích.

Markýz je komunisty souzen za aktivitu v Junáku – v roverském společenství KRUH a také v 15. oddíle. Přesněji byl obviněn z velezrady, vyzvědačství a nenávisti k lidu.

Dostává 8 let vězení, ztrácí čestná práva a veškerý majetek.

Pražské jaro, období politického uvolnění v Československu v roce 1968.

„Českobudějovičtí činovníci Junáka se sešli v několika přípravných schůzkách, aby junácké heslo Buď připraven! nebylo jen pouhou frází. Na vzývu dr. Rudolfa Plajnera ožívá volání a myšlenka skautského hnutí, skautské ideály se po dvaceti létechstávají opět skutečností. Tím radostnější a obětavější bude jistě práce všech, kteří chtějí pracovat a kteří nezapomněli. Voláme proto všechny bývalé junáky a skautky na první veřejnou schůzku do klubovní místnosti Masných krámů v Českých Budějovích dne 5. dubna 1968 v 19 hodin.“

Jihočeská Pravda s podtitulkem Junáci se hlásí – prohlášení Ing. J. Krčmáře

Název střediska vychází ze zkratek umístění kluboven zakládajících oddílů (15., 8. a 11. oddíl).

VA – Dobrá Voda (8) / VÉ – Suché Vrbné (11) / HA – Havlinda (Havlíčkova kolonie, 15).

Činnost střediska (resp jednotlivých oddílů) pokračuje pod turistickým oddílem / turistickou jednotou TJ Lokomotiva (odtud se dostala “voda” do střediska). Pokračují však pouze roveři / oldskauti – mladší skauti jsou zcela rozpuštěni z důvodu bezpečnosti.

Mix oddílů, setkání vedl František Šmajcl – Riki a Jan Likler – Robin. Jedná se o klíčové aktivity pro obnovení činnosti.

„Poprvé v životě se dvanáct lidiček z Patnáctky zúčastnilo skautského tábora, i když částečně improvizovaného, které byl na Milanovo chatě u řeky Malše, nedaleko zříceniny hradu Pořešín.

Byly to pro nás dny plné překvapení a úžasných zážitků, se kterými se mnozí z nás ještě nesetkali.“

„Tato akce se stala první velkou zahraniční výpravou celého oddílu. Kontakt na skauty z Laubachu jsme získali od bývalého budějovického skauta Karla Tausche, který vše zprostředkoval.

Skupina z Laubachu pod vedením Rudigera Funka už byla i u nás v Budějovicích a zde vzniklo pozvání a dohoda o tom, že vyrazíme do cizích zemí i my. Po velkých přípravách a oběhání všeho potřebného vyjíždíme autobusem z Mariánského náměstí směr Německo: Frankfurt – Langen – Laubach.“

„Přibližně v polovině tohoto skautského roku jsme se stěhovali z naší klubovny na Severní vlakové zastávce do klubovny nové. Naše 4. středisko totiž zakoupilo objekt Valcha a tam byl náš nový domov. Spolu s námi ho zde našel ještě 11. a 7. oddíl.

Valcha však měla být centrem a sídlem našeho střediska, a proto se začalo s mnohými stavebními úpravami, na kterých jsme se účastnili při oddílových brigádách.“

Na akci vyráží Michal Štrobl – Vločka, Radek Vandrovec – Viktor, Čumáček a Šimon.

Posádku s námi tvoří 5. oddíl.

Činnost oddílu začíná upadat, přicházíme o tradice i vlastní hodnoty. Vlčata odchází do nově vznikajícího 22. oddílu. Později oddíl opouští také velká část roverů – v jednu chvíli je aktivních pouze 7 členů.

E.T. je opakovaně vyzýván k řešení situace, nakonec je odvolán střediskovou radou.

Novým vůdcem se stává Michal Štrobl – Vločka.

Po náročných letech obnovy oddílu – včetně jeho tradic a hodnot – je konečně posíleno vedení, což má významný vliv na kvalitu oddílových činností a aktivit.

Členská základna čítá 42 aktivních členů.