1. Osobnost junáckého vůdce, jeho růst, sebevýchova a působení příkladem.
2. Nejjednodušší výklad zákona a připomínky k dennímu životu.
3. Hry na zákon, udržování zákona ve vědomí.
4. Působení na cit symbolikou.
5. Proslovy, rozšiřování povědomí o mravních normách.
6. Diskuse.
7. Soustřeďování chlapců.
4) Působení na cit symbolikou. Mravní výchovu mějme na mysli i při provádění těch částí skautského programu, které působí na cit. Nejen na rozum chlapce musíme působit, obsáhnout musíme i citovou sféru. Zásady a zvyky proměníme v emoce a zakotvíme v podvědomí. Rozumová sféra, sféra vědomí je jen tenká vrstva, škraloup na povrchu naší duševní činnosti. Chceme-li dát mravnímu jednání pevný a trvalý podklad, budeme se snažit zvládnout i oblast podvědomí, oblast emocí, citů, pudů. Jde o to, abychom mravně nejen jednat chtěli, ale také, aby se nám tak jednat chtělo. Máme skautskou symboliku, řezby a práce z hlíny, pokřiky a obřady. Pokřiky vůbec, mají-li ideovou náplň, mohou udělat u nejmaldších největší kus práce. Vrývají se svou sugestivností a dávají v podvědomí trvající direktivy jednání. Je tu v mysli něco, na co se možno odvolat, jakési precedens. Samozřejmě musí být prosté, na úrovni chlapeckého myšlení, nelze do nich vložit nějakou filosofickou hloubku. Jakmile začnou chlapci chápat hlubší myšlenky, začnou se zároveň stydět vykřikovat své zásady. A pokřiky mají být zvukomalebné. Tvoří si je chlapci sami v soutěžích, na začátku jsou prostší, jsou to prosté říkanky, později stoupá kvalita.
Zásady junáckého zákona, mravní předsevzetí mohou prostupovat osobní i družinové totemy, naše uzlování i výrobky z hlíny. Otesávaná krychle – kvádr, jako symbol pravdy, kotva – symbol věrnosti, pomoc může představovat obvaz, řetěz srdcí, skautské bratrství. To jenom na příklad, každá idea může být vyjádřena různě, jde o to, budit a cvičit představivost, začít a vyžadovat poutání primitivního umění s ethosem. Fantasie chlapců je nepřeberná, jen jí dát směr. Turbanová spojka byla přece symbolem Jamboree míru 1947. Užitečné i ozdobné uzly nám vyjeví různá tajemství, když se do nich zahledíme.
Junácká idea prostupuje i skautské obřady. Přijímání nováčků – líhnutí kuřete z vejce nebo motýla z kukly, svlékání staré kůže, odhazování zlozvyků a přijímání zásad, zrod nového junáka. Vhodná dramatizace a každá družina časem ustálí, vyvine obřad svůj, vlastní. Nováček je z toho celý vykulený – a tu je vhodný moment k citovému zapůsobení, které zanechává trvalé stopy. Též uvádění nového rádce do služby – udělení práv a povinností, je vhodný okamžik pro vytvoření oddílového obřadu. Suchý vedoucí to udělá suchým způsobem – prostým oznámením. Ale co kouzla se z toho dá vytěžit. Nový rádce cítí důvěru na něj vkládanou, ostatní jsou plni očekávání, jak se osvědčí. Tomuto okamžiku, kdy city všech jsou stejně v pohybu, stačí dát vhodný šat, dramatizaci, vytýčení zásad správného rádce a nikdo z přítomných nezapomene. A jen vhodné je, když každý oddíl má obřady své, pilíře oddílového ducha. Každá družina se zaběhne a vytvoří svou družinovku, každý oddíl svou oddílovku a oddílovou radu. Některé tajné obřady zahajovací i zavírající, symboly, jako klubovna – dílna lidskosti, klubovna – líheň pro chlapy, symboly přísně tajné a postupně dalším členům zasvěcované, prostoupené mravním snažením, zůstanou trvalou vzpomínkou na kouzelné chvíle. A zavazující vzpomínkou. Na táboře první příležitost může být budíček, vždyť každá družina může budit jinak. Pokřikem, zpěvem, která to dokáže nejradostněji, nejveseleji. Vztyčování vlajky – krátké heslo, krátký výklad, ale několikráte přes den připomenout. Předání šňůry s píšťalkou rádci denní služby – co ta šňůra s píšťalkou vlastně symbolizuje? Je upletená ze suků, kvítků, nebo je to prostě roverský šroub? Nástupy vítězů po ukončených hrách, soutěžích, odměny – vyřezávané suvenýry, to je vše příležitost k zapůsobení na cit, k připomenutí zásad. Na vše ovšem musí být připravena nálada, nic nesmí být násilné, využívat maximálně spolupráce jednotlivců i družin při přípravě. Zavolat si dva, tři chlapce a svěřit se jim se záměrem (je to tichá pocta!), požádat je, aby si připravili návrhy a provést to pak s nimi.
Nejpůsobivější chvíle je chvíle u ohně. Ale i ta musí být připravena! Chlapci musí vědět, co se bude dít, nesmí očekávat něco jiného, jejich mysl, jejich nálada již předem má očekávat oheň buď veselý, oheň s vyprávěním, nebo slavnostní. Ať se jedná o slibový oheň, nebo o oheň, kde jsou chlapcům přiznávána nová jména a osobní totemy – totemizace, nebo o oheň s dobrým předsevzetím – je chlapce třeba připravit předem. Třeba při přípravě posledního ohně. Chlapcům řekneme již ráno, co večer budeme dělat. Naděje, těšení se probouzí vlastní fantasii, probouzí city a připravuje! Pak dvě hodiny před zahájením ohně volno, chlapci odejdou do samoty přemítat o sobě. zvažují, kterých špatných vlastností se chtějí zbavit, které dobré získat.
Pak každý z nich hází do ohně očisty špatné vlastnosti, napsané na březové kůře a řekne pár slov o svých ideálech. Vůdce eventuálně pomůže otázkami. Ovšem, vůdce ani při předcházejících dvou hodinách přemítání nespí, ale zajišťuje zdar podniku! Večer je zahájen písněmi, oheň slavnostně zahájen, po vlastním obřadu se hodně zpívá, třeba Jánošíkovské písně, vypráví se o osobnostech: Hus, Komenský, Chelčický, Masaryk apod. Nad tím vším musí panovat pro chlapce pocit jistoty, že když otevřou své nitro, když ukáží své srdce nahé na dlani, že je nezarazí žádný posměch, ironie, urážka. Jen v takovém ovduší se mohou slavnostní ohně s ideovou náplní dařit. A jaké budou, záleží na společné tvorbě vůdce a chlapců.