Bylo nás pět…
…i takto by se dala nazvat naše výprava. Dorazil jsem já, Áron, Jáchym, Jarka a Mirek. Brzký ranní start se nám vyplatil. Získalo se tak mnoho času, díky kterému jsme v klidu a bez chvátání pochodovali na místo přespání. A o co více, mohli jsme si naplno užít krásného počasí, které nám opravdu vyšlo.
Po příjezdu do Besednice, kde byl náš pomyslný start, jsme dokoupili drobnosti v místním obchůdku, na které se zapomnělo a hurá razíme! První cíl – vrch jménem Kohout. Na první pohled se nezdál, ale opravdu nám dal místy zabrat. Ačkoliv byl Áron téměř vždy mezi posledními, statečně odolával gravitaci a úspěšně trestal nakloněnou rovinu. Naopak naše vždy první střela jménem Jáchym každou chvilku mizel kdesi v dohlednu a musel na nás čekat. Jsme různorodí a to je správné.
Po zdolání vrchu Kohout jsme sundali batohy a na půl hodinky si orazili. Následovala cesta směrem k zřícenině hradu Sokolčí, kde byla velká pauza. Bylo sluníčko, bylo horko, bylo to náročné. Ale naštěstí nyní cesta z Kohouta k Sokolčí většinou směřovala dolů. Po nabrání sil jsme se ze Sokolčí vrhli dále po červené k našemu dnešnímu cíli, kde přespíme. Už to byl opravdu jen kousek, cesta netrvala ani hodinu.
Konečně jsme tu! V zákrutu řeky Černé (Schwarzavy) je pod Jírovo skálou nádherný a útulný skalní převis. Navíc již ostatními dobrodruhy, kteří zde také přespávali zepředu hezky upraven za pomocí kulatin, klacků a suchých větví. Všichni byli nadšeni, dokonalost našeho dnešního obydlí předčilo očekávání všech. Utábořili jsme se a na večer připravili velký oheň venku a malinký ohýnek uvnitř. Ve velkém venkovním ohni se později dělala večeře. Společně jsme měli v ohni pečené, v alobalu balené maso s kořením na přírodní způsob. Byla to bašta. K tomu velký dostatek chleba – to zasytilo nadmíru každého z nás. I přes to se opékalo na klacku vše možné…. chleby, cibule a dokonce Mirek měl z domova připravenou velkou bramboru :).
Už se ale dávno setmělo a my se po jídle dali na kutě. Kromě Árona, který jako jediný spal venku a hlídal nás, jsme se čtyři naskládali do naší malé, útulné skoro-jeskyně. Druhý den šlo všechno rychle. Pár dopoledních aktivit, rychle se sbalit a pokračovat dále po červené na autobus do Kaplice. Prvotní část trasy byla jednoduchá, stále okolo řeky. Dorazili jsme k vodní elektrárně EON a po pauze následovala ta nejtěžší část. Od řeky směrem nahoru velmi nepříjemná a strmá cesta do obce Blansko. Možná horší než včerejší Kohout. Zamakali jsme a konečně byli v Blansku. Nyní už nás od cílového nádraží v Kaplici dělilo něco málo přes kilometr. Nutno podotknout, že opět bylo velmi pěkné počasí a sluníčko nás hřálo až moc celou cestu. Díky včasnému zdolání cíle nám v Kaplici zbyla půlhodinka k tomu, abychom si sedli do místní restaurace na chutný a chlazený nápoj. Měli jsme vážně dost. Čas utekl jako voda a my chvátali na autobusové nádraží.
Co dodat více. Cesta do Českých Budějovic uběhla a my se rozutekli domů. Až na několik nepříjemných okamžiků se dle mého výprava vcelku povedla, nikdo se určitě nenudil a v podobnou akci doufám i příště. Oddíle, Ahoj!!!